Reklama
 
Blog | Dušan Klimeš

Rosencrantz a Guildenstern na jevišti umírají. A jde jim to skvěle

Kdo má chuť vidět pověstného Hamleta bez Hamleta, má šanci. Divadlo v Celetné.

Hned úvodem ale zklamu fanoušky díla pana Jaroslava Cimrmana. Nejde o jeho nekonveční pojetí shakespearovské klasiky.

Naopak kus s názvem Rosencrantz a Guildenstern pochází z dílny Toma Stopparda a datuje se do druhé poloviny minulého století.

Na počátku hravě-filosofické hry stojí vlastně jednoduchá úvaha: Co se asi tak děje mimo jeviště, když zrovna mluví Hamlet? Elsinor je přece jenom pořádný, poctivý středověký hrad. Navíc sídlo královské, takže zatímco na jeviště je vpuštěno maximálně deset lidí, řekněme, kolem se jich musí potulovat další desítky, ne-li stovky!

Za kulisami

Kralevic dánský divákům jímavě filosofuje o bytí či nebytí… Jenže kde je právě královna? Dělá si manikúru? Dovádí v ložnici s bratrem zavražděného krále? Nebo jen znuděně sedí na trůnu a listuje Biblí?

A co ostatní? Takový hrad se přece hemží služebnictvem, dvorními dámami, vzácnými hosty a vyslanci.

Právě o takových dvou „zákulisních“ postavách, které se u Shakespeara jen mihly, je hra českého rodáka. Na příkaz královny a nového krále přijíždí na hrad Elsinor Hamletovi spolužáci Rosencrantz a Guildenstern, aby pomohli nešťastné matce rozluštit hádanku s názvem „Cože toho mého chlapečka trpápí“.

Sám kralevic se na jeviště téměř nedostane. Místo něj excelují dva výtečníci, kteří hrají o peníze, hrají otázkové souboje, či si jen tak hrají s jablkem.

Celý večer ale spěje k mrazivému rozuzlení, že si vlastně jenom někdo jiný hraje s nimi a s jejich životy.

Co s Hamletem?

A tohoto tématu-scénáře se chopil divadelní spolek Kašpar a sehrává jej na prknech Divadla v Celetné. Je dlužno říci, že strhujícím a zábavným způsobem.

Nepatřím mezi vyložené milovníky divadla. Mé čtyři až pět ročních návštěv je tak akorát, abych zažil neopakovatelnou atmosféru neopakovatelného, a přitom to bral stále jako velmi nevšední zážitek. Divadlo mám ale rád.

A chlapci na jevišti (po hříchu jedinou „dívkou“ hry je královna, kterou ale režisér nechal vystoupit pouze jako stín) ukázali, co v nich je. Především představitelé dvou hlavních rolí z prken téměř nesejdou a více než dvouhodinový maraton nesou na svých ramenou.

Inu, Hamlet bez Hamleta se povedl. Pokud tedy budete mít čas a náladu, neváhejte.

Jen upozornění od mladíka zhýčkaného kinosály multiplexů: v malém divadelním prostoru se chvílemi vzduchu nedostává, tepla je více než dost a místa pro nohy také není přesmíru. A to tak trochu narušuje soustředění diváka a jeho schopnost věnovat se pouze hře.

Reklama