Zatímco v zahraničí se již několik týdnů před oficiálním oznámením diskutovalo a spekulovalo o možném zapojení ruské armády „jako pozorovatele“, v Česku bylo ticho po pěšině.
Toto ticho rozetnul až samotný minstr obrany USA Robert Gates, když naznačil možné zapojení Ruska v celém projektu při své návštěvě v Praze.
A tu první stránky všech deníků i týdeníků zaplavila panika nad návratem roku 1968 a nad druhou okupací Česka východními armádami.
V tu chvíli moji rodiče zřejmě zažívali deja vu a mohli mít pocit, že jsou o čtyřicet let zpět. Inu, oni měli své ruské vojáky, budeme je mít i my, jejich děti.
Kde udělali soudruzi chybu?
Jak je možné, že tak zásadní informace byla pro všechny (zřejmě i pro vládu) tak překvapivá? Jsou v zásadě dvě možnosti:
Za prvé česká vláda o těchto diskuzích ohledně účasti Rusů věděla a účastnila se jich. Pak ovšem bylo její povinností o tom informovat občany, potažmo tisk. Zvláště pokud vládne zemi, která má s „nechtěným“ pozváním Rusů své neblahé zkušenosti. Tato varianta vyžadovala takt, diplomacii a spoustu vysvětlování.
Možná z tohoto důvodu bychom se neměli divit, že vláda, v jejímž čele stojí v diplomatické rétorice nepříliš tesaný Topolánek, se do toho úkolu raději nepustila. Pak se ale jasně dopustila vážného politického pochybení, když své občany řádně neinformuje o probíhajících jednáních o tak závažném tématu.
Druhou možností je, že samotná vláda o diskuzích na téma „Rusové v Brdech, spolu s Američany“ prostě nevěděla a sama byla překvapena sdělením pana Gatese.
Pak se jedná o ještě závažnější pochybení, které je na hranici ohrožení národní bezpečnosti (samozřejmě v tuto chvíli jistě s trochou nadsázky). Vždyť vláda, která vyjednává účast vojáků zahraničních armády, musí mít v jednáních takříkajíc navrch. Česko přece musí pozvat USA na své území. Česko by si tedy mělo klást podmínky a být v maximální možné míře informované.
Pokud tomu tak není, a tento případ tomu nasvědčuje, je v jednání s Američany něco špatně.
Čekání na Gatese
A není možné nezmínit i ospalost české mediální scény. Dokud nepřijel sám ministr a svůj plán nepřednesl přímo do světel kamer, jako by se nic nedělo. Bohužel zahraniční zpravodajství, až na některé výjimky, je v Česku spíše na okraji zájmu. Čunkovy přídavky, rychlost Paroubkova auta, či fotky malého Nicolase Topolánka jsou přece jenom silnější lákadla, než diskuze o celosvětové obraně.
Americký radar v Česku není úplně špatný nápad. Nejsme Švýcarsko, abychom si mohli dovolit absolutní nezávislost. Jsme součástí NATO, EU a musíme tedy být připraveni spolupracovat na obraně své i našich sousedů.
Nebo je tu opravdu možnost zavést „armádní daň“, řekněme pět procent z platu každého zaměstnance a zisku podnikatele, a založit si velkou a funkční konvenční armádu, která nás ochrání. Pak ať si Američané postaví svůj radar jinde. Jste připraveni dát ročně pár tisíc navíc ze svého platu pro vojáky?